Já a celá němčinářská skupinka jsme se vydali do německého města Sebnitz, ve kterém jsme měli strávit týden, konkrétně 19.-23.9. 2022. Začali jsme na nádraží v Hořovicích, odkud jsme jeli vlakem do Prahy. Z Prahy nás čekala cesta do Děčína, ale kvůli nějaké komplikaci jsme se museli přemisťovat autobusem. No a naše finální zastávka byl Sebnitz. Cesta byla dlouhá, ale já jsem si ji moc užila a utekla rychleji, než jsem očekávala, ale únava byla znát a co si budeme, byli jsme všichni rádi, že už jsme tam a můžeme se konečně ubytovat. Náš pobyt jsme zahájili obědem a poté seznamováním se s německými dětmi. Byli to děti o rok mladší než my, takže byly v 8. třídě. Seznámili jsme se a navzájem se naučili základní komunikaci jako “ ahoj, jak se jmenuješ“ a „jak se máš“. My se už němčinu sice učíme rok, takže jsme něco uměli, proto bylo velmi zajímavé pozorovat Němce kteří s češtinou přišli poprvé do styku. Nasledovaly společné hry, kdy byla mezi námi všemi důležitá komunikace, ale jelikož jsme měli hodně velké jazykové nedostatky, tak jsme se po většinu času dorozumívali pantomimicky. Po tak náročné a únavné cestě nám dali do programu diskotéku. Nikomu se tam moc nechtělo “ Jenom se tam podívám a asi půjdu hned zpátky“ ,ale hned jak jsme tam vstoupili, tak jsme jakoby dostali novou dávku energie a rozhodně jsme neodešli.

Další den následoval bowling a zase nějaká jazyková animace, na které jsme se naučili barvy a další různá slova díky Scrabble. Po obědě jsme neměli co na práci, a tak jsme se vydali obhlédnout Sebnitz. Je to veľmi pěkné město s nejlepší zmrzlinou. Hodně velká nevýhoda toho všeho je, že ten areál, kde jsme bydleli, byl na opravdu velkém kopci, takže vyšlapat si to až nahoru nám dalo pořádně zabrat.

Ve středu jsme navštívili aquapark, ale ještě předtím jsme se zúčastnili několika aktivit jako bylo například lezení na bedýnky, hraní pingpongu a nebo soupeření v nafukovacích míčích. Aquapark se nacházel nedaleko Sebnitz, takže jsme se přesunuli cca 20 min vlakem a byli jsme tam. Za mě sem si to moc užila a myslím že ostatní taky, tobogány, bufet plný jídla a samozřejmě samotný bazén. Já si myslím že si nemůžeme stěžovat. Tentokrát jsme se ale velkému kopci vyhnuli, jelikož nás odvezl autobus pěkně až nahoru. Večer nás čekal společný večer s Němci, který obsahoval naše (guláš s knedlíky) a jejich (párek s bramborovým salátem) tradiční jídlo, a hry, které nás čekaly po jídle. Hráli jsme jich spousty, ale nejlepší byla hra, kde se jedla čokoláda, jelikož se to všem líbilo a byla to opravdu sranda. Nakonec jsme si dali navzájem dárky (tradiční české a německé sladkosti).
Ve čtvrtek jsme vyrazili do Děčína na výlet, ale ne na ledajaký. Každý dostal svoji koloběžku, na které jsme měli strávit zbytek výletu. Byli jsme opravdu obří skupina lidí na koloběžkách. Nejdříve jsme si objeli děčínský zámek, kde jsme se i nasvačili a následně jsme jeli na náměstí kde jsme měli chvíli rozchod. 

Z města jsme se přesunuli na krásnou cyklostezku podél Labe. Večer nás čekal poslední večer v Německu. Pořádala se takzvaná Flirt party, kde každý dostal srdíčko s číslem a mohli si tam lidi posílat vzkazy mezi sebou pomocí těch čísel. Tahle párty nebyla tak dobrá jako ta první, takže jsme tam dlouho nepobyli a šli jsme se koukat na film na pokoje. Už jsme měli skoro zabaleno, takže nám zbývalo jen celý pobyt nějak pěkně zakončit.
V pátek ráno, neboli poslední den, jsme si dobalili zbytek věci, vyluxovali a nakonec naházeli batožinu do speciálního auta, které nám odvezlo veci až k vlaku. Rozloučili jsme se s Němci, vyměnili si navzájem čísla a Instagramy, naposledy jsme si sešli ten obří kopec a nakonec nastoupili do vlaku. Už nás čekala jenom několikahodinová cesta vlakem zpátky do Hořovic.

Autorka: Eliška Bendová, 4.C

Týden po začátku školního roku se několik žáků z vyššího gymnázia pod vedením trpělivých pedagogů vydalo na zájezd do Berlína.

Cesta proběhla bez větších obtíží. Vyrazili jsme ještě před svítáním, doprovázeni milou průvodkyní. Záměrem jejího výkladu bylo nás seznámit se vznikem tohoto krásného a zajímavou historií naplněného města, do něhož jsme dorazili okolo desáté hodiny. Naše prohlídka začala u budovy Říšského sněmu, sídla Německého spolkového sněmu, a pokračovala k významnému symbolu Berlína, a to k Braniborské bráně, se kterou je spojeno mnoho historických událostí. Prohlédli jsme si Památník holocaustu, přešli přes Postupimské náměstí a zastavili jsme se také u Checkpoint Charlie, u zachovalého hraničního přechodu, který v nás na okamžik vyvolal myšlenky na bezmoc, strach a utrpení během rozdělení města berlínskou zdí. Tyto myšlenky však brzy zahnal hlas oznamující nám, že nás čeká rozchod na Alexanderplatz. Měli jsme plno možností, jak strávit zbytek odpoledne. Někteří z nás si vybrali navštívení Berlínské televizní věže, která dosahuje výšky 365 metrů, jiní zavítali ochutnat typickou německou specialitu v podobě currywurstu.

Mezi další zajímavá místa, která jsme měli možnost navštívit, patří Muzeum DDR, kde se nám naskytl pohled na způsob života v tehdejším východním Německu. 

Večer nás autobus převezl k ubytování. Tam jsme si rozdělili pokoje, užívali si čas s přáteli a nakonec spokojeně usnuli za zvuku deště.

Následující den jsme si museli přivstat, jelikož nás čekal výlet na zámecké sídlo Sanssouci, které nás uchvátilo nejen svojí vnitřní výzdobou. Po prohlídce zámku jsme se uchýlili prohlédnout si jeho rozsáhlou zahradu. Naše další kroky vedly do Postupimi, hlavního města Braniborska, zde jsme navštívili Cecilienhof, místo konání postupimské konference. Poslední zastávkou tohoto dne byl Kurfürstendamm. Tam jsme se navečeřeli a podívali se do Pamětního kostela císaře Viléma.

Po návratu zpátky na ubytování jsme brzy zalehli plni nedočkavosti, co nás čeká další den.

Ráno dne odjezdu bylo poněkud klidnější. Nasnídali jsme se, sbalili si věci a usedli do autobusu, který nás odvezl do zámku Moritzburg, místa natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku. Ze zapůjčených tabletů jsme se dozvěděli zajímavosti z období využívání tohoto loveckého zámku. Také nechyběla možnost si vyzkoušet Popelčin střevíček. Naše předposlední výprava vedla do města Drážďany, okouzlujícího svým historickým centrem. Nechyběly ani nákupy na Prager Strasse.

Zpátky do Hořovic jsme se vrátili kolem půl deváté večer spolu s mnoha nezapomenutelnými zážitky, především díky paním profesorkám Šebestové a Jirouchové a panu profesoru Urbánkovi, kteří stáli za uskutečněním zájezdu do Berlína.

Viktorie Štajnerová (7.A)

Hned na úplném začátku září se skupina 44 studentů GVH, za doprovodu našich milých paní profesorek Hoškové, Pintové a Čížkové, vydala na týdenní poznávací zájezd do Francie.

Vyjeli jsme v pátek 2. září okolo šesté hodiny z Hořovic. V autobusu panovala skvělá nálada a všichni se těšili na nové zážitky. V sobotu ráno jsme konečně dorazili na naši první zastávku – Pont du Gard. Naší druhou sobotní zastávkou bylo město Avignon. Viděli jsme všechny nejznámější památky, jako je například Le pont de Saint-Bénézet nebo papežský palác. Nakonec jsme měli v Avignonu chvíli rozchod, abychom si mohli zajít na něco dobrého nebo jen prozkoumat uličky tohoto krásného města. Po prohlídce Avignonu jsme se přesunuli do našeho prvního francouzského ubytování, do Hotelu F1, kde jsme strávili jednu noc.

Další den jsme v hotelu posnídali a plni nových sil jsme se vydali objevovat další krásy Francie. Tentokrát bylo naším cíle město Arles. Prošli jsme si všechny významné památky, jako je třeba amfiteátr. Dále jsme se přesunuli do Saintes-Maries-de-la-Mer, kde jsme se zašli podívat na pláž a následně nasedli na loď, ze které jsme mohli obdivovat krásy Camargue. Viděli jsme růžové plameňáky, černé býky a bíle koně. Následně jsme nasedli zpátky do autobusu a vyrazili do našeho dalšího ubytování – kempu Le Castellas, který se nachází u města Sète. Bydleli jsme v mobilhomech. Mobilhomy se skládaly ze tří dvoulůžkových pokojů, kuchyně, koupelny a toalety. Ke každému domečku také patřila  prostorná terasa, kde jsme trávili večery.

Třetí den bylo naší první destinací město Montpellier, kde jsme se prošli po známém Place de la Comédie a obdivovali další památky, jako je například Arc de Triomphe. Druhou pondělní zastávkou byly solné doly u města Aigues Mortes. Poslední zastávkou bylo samotné město Aigues Mortes.

V úterý bylo naším hlavním cílem město Carcassonne. Největší dominantou tohoto města je velký hrad, který jsme si celý prošli. Dále jsme nakoukli i do postranních uliček se spoustou kavárniček, restaurací a obchůdků. Po cestě zpátky do kempu jsme se ještě zastavili u Canalu du Midi. 

Středa byla naším posledním celým dnem. Čekala nás prohlídka města Sète, u kterého jsme bydleli. Každou středu se zde koná velký trh, kde místní prodávají nejrůznější francouzské speciality, víno, sladkosti, ale i kosmetiku, či oblečení. Další zastávka byla velkým zážitkem i výzvou pro mnohé z nás. Ochutnávali jsme totiž ústřice.

Poslední den, tedy ve čtvrtek, už byl program zcela jiný. Ráno jsme předali mobilhomy a šli se na pláž rozloučit s mořem. Ještě před odjezdem jsme měli společný pique-nique, při kterém jsme si pochutnali na francouzských delikatesách. Pak už jsme všichni nasedli do autobusu a vydali se vstříc naší úplně poslední zastávce, kterou byl Viaduc de Millau. 

Domů, před budovu GVH, jsme dorazili v pátek ráno okolo 9 hodiny, všichni plní nových nezapomenutelných zážitků.