V úterý 25.4. se uskutečnil tradiční štafetový závod středních škol Juniorský maraton pod organizací RunCzech. Do soutěžení se opět zapojilo naše gymnázium, které vyslalo reprezentovat hned dvě štafety. Zejména ta první pomýšlela minimálně na medailové umístění a toužila postoupit do velkého finále, které je součástí Pražského maratonu. Kromě studentských štafet poskládalo GVH také štafetu učitelskou, posílenou o absolventy. Štafeta GVH „A“ bojovala po celou dobu závodu okolo medailových pozic a díky několika velmi kvalitním výkonům dokonce vytvořila nový školní rekord, který nyní činí 2:41:34. I přes tento skvělý výsledek to však na postup do velkého finále nestačilo. Naše štafeta obsadila 3. místo ve Středočeském kraji za loňským celorepublikovým medailistou z Příbrami a velmi kvalitním Benešovem. Naše druhá štafeta si přijela závod zejména užít a získat další krásné tričko a s úsměvy na rtech nakonec dokončila těsně pod 3:30. Učitelská štafeta, která obhajovala loňské vítězství, skončila letos na místě druhém, když si čtyři členi štafety spravedlivě rozdělili porci kilometrů po cca 10,5 km. Z cesty i samotného závodu si všichni odnesli hromadu zážitků a my jim ještě jednou touto cestou děkujeme za vzornou reprezentaci naší školy a zároveň se těšíme na další společné závody.

Já a celá němčinářská skupinka jsme se vydali do německého města Sebnitz, ve kterém jsme měli strávit týden, konkrétně 19.-23.9. 2022. Začali jsme na nádraží v Hořovicích, odkud jsme jeli vlakem do Prahy. Z Prahy nás čekala cesta do Děčína, ale kvůli nějaké komplikaci jsme se museli přemisťovat autobusem. No a naše finální zastávka byl Sebnitz. Cesta byla dlouhá, ale já jsem si ji moc užila a utekla rychleji, než jsem očekávala, ale únava byla znát a co si budeme, byli jsme všichni rádi, že už jsme tam a můžeme se konečně ubytovat. Náš pobyt jsme zahájili obědem a poté seznamováním se s německými dětmi. Byli to děti o rok mladší než my, takže byly v 8. třídě. Seznámili jsme se a navzájem se naučili základní komunikaci jako “ ahoj, jak se jmenuješ“ a „jak se máš“. My se už němčinu sice učíme rok, takže jsme něco uměli, proto bylo velmi zajímavé pozorovat Němce kteří s češtinou přišli poprvé do styku. Nasledovaly společné hry, kdy byla mezi námi všemi důležitá komunikace, ale jelikož jsme měli hodně velké jazykové nedostatky, tak jsme se po většinu času dorozumívali pantomimicky. Po tak náročné a únavné cestě nám dali do programu diskotéku. Nikomu se tam moc nechtělo “ Jenom se tam podívám a asi půjdu hned zpátky“ ,ale hned jak jsme tam vstoupili, tak jsme jakoby dostali novou dávku energie a rozhodně jsme neodešli.

Další den následoval bowling a zase nějaká jazyková animace, na které jsme se naučili barvy a další různá slova díky Scrabble. Po obědě jsme neměli co na práci, a tak jsme se vydali obhlédnout Sebnitz. Je to veľmi pěkné město s nejlepší zmrzlinou. Hodně velká nevýhoda toho všeho je, že ten areál, kde jsme bydleli, byl na opravdu velkém kopci, takže vyšlapat si to až nahoru nám dalo pořádně zabrat.

Ve středu jsme navštívili aquapark, ale ještě předtím jsme se zúčastnili několika aktivit jako bylo například lezení na bedýnky, hraní pingpongu a nebo soupeření v nafukovacích míčích. Aquapark se nacházel nedaleko Sebnitz, takže jsme se přesunuli cca 20 min vlakem a byli jsme tam. Za mě sem si to moc užila a myslím že ostatní taky, tobogány, bufet plný jídla a samozřejmě samotný bazén. Já si myslím že si nemůžeme stěžovat. Tentokrát jsme se ale velkému kopci vyhnuli, jelikož nás odvezl autobus pěkně až nahoru. Večer nás čekal společný večer s Němci, který obsahoval naše (guláš s knedlíky) a jejich (párek s bramborovým salátem) tradiční jídlo, a hry, které nás čekaly po jídle. Hráli jsme jich spousty, ale nejlepší byla hra, kde se jedla čokoláda, jelikož se to všem líbilo a byla to opravdu sranda. Nakonec jsme si dali navzájem dárky (tradiční české a německé sladkosti).
Ve čtvrtek jsme vyrazili do Děčína na výlet, ale ne na ledajaký. Každý dostal svoji koloběžku, na které jsme měli strávit zbytek výletu. Byli jsme opravdu obří skupina lidí na koloběžkách. Nejdříve jsme si objeli děčínský zámek, kde jsme se i nasvačili a následně jsme jeli na náměstí kde jsme měli chvíli rozchod. 

Z města jsme se přesunuli na krásnou cyklostezku podél Labe. Večer nás čekal poslední večer v Německu. Pořádala se takzvaná Flirt party, kde každý dostal srdíčko s číslem a mohli si tam lidi posílat vzkazy mezi sebou pomocí těch čísel. Tahle párty nebyla tak dobrá jako ta první, takže jsme tam dlouho nepobyli a šli jsme se koukat na film na pokoje. Už jsme měli skoro zabaleno, takže nám zbývalo jen celý pobyt nějak pěkně zakončit.
V pátek ráno, neboli poslední den, jsme si dobalili zbytek věci, vyluxovali a nakonec naházeli batožinu do speciálního auta, které nám odvezlo veci až k vlaku. Rozloučili jsme se s Němci, vyměnili si navzájem čísla a Instagramy, naposledy jsme si sešli ten obří kopec a nakonec nastoupili do vlaku. Už nás čekala jenom několikahodinová cesta vlakem zpátky do Hořovic.