Bylo ráno třetího června a skupina dvaceti žáků a dvou profesorek se sešla na vlakovém nádraží, kde započala jejich cesta do druhého největšího města Saska, do Drážďan.
Nejdříve jsme se ale museli dopravit do Prahy už zmiňovaným vlakem a dále pomocí metra na stanici Florenc, kde už na jedné zastávce čekal na své pasažéry zájezdový autokar. Asi po dvou hodinách jízdy se před našima očima objevily první náznaky města Drážďan. Hned po výstupu naše kroky mířily do místní školy 116. Oberschule. Zde jsme byli pohoštěni německými školačkami, které nám připravily oběd v provizorní kuchyňce. Po obědě se naše skupina přesunula ven, kde nám jednotliví žáci ukázali školu, a když se všichni opět sešli, přišly na řadu seznamovací hry. Ze začátku bylo těžké pochopit, co se nám vlastně snaží říci, ale postupem času to bylo lepší a lepší. Další zastávkou pak bylo Hygienické muzeum (Deutsches Hygiene Museum). Zde jsme dostali několik listů, překvapivě v češtině, k vyplnění. Muzeum mě svou zajímavou interaktivní výstavou překvapilo i zaujalo a možná jsem se i něčemu novému přiučila. Když se nachýlil čas zavírací doby, vrátili jsme se tramvají ke škole, kde nás roztřídili do rodin. Unsere Gastfamilie neboli naše hostující rodina působila velice příjemným dojmem a my jsme se cítili jako doma. I když se na nás naše rodina snažili mluvit anglicky, byli i tací, kteří si svou němčinu opravdu procvičili.
Další den ráno někteří studenti absolvovali hodinu angličtiny s 5.B, ostatní se připojili až o hodinu déle. Přišlo mi velice zajímavé, jak někteří žáci už tak nízkého věku ovládají celkem slušně angličtinu. Po této hodině s malými žáčky jsme vyjeli tramvají na nádherný zámek a park Pillnitz (Schloss und Park Pillnitz). Tady jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna šla na prohlídku parku s německým průvodcem a druhá dostala polaroidové fotoaparáty, se kterými měli vyfotit několik snímků, což byl za mě určitě kreativní nápad jak ozvláštnit jinak asi pro někoho jednotvárné anglické zahrady. S německou průvodkyní se naše polovina měla možnost podívat i do pracovny, která je za normálních okolností veřejnosti uzavřena, a do dalších míst už ne tak anglicky střiženého parku. V areálu se také nacházel jakýsi kolotoč, jenž simuloval povoz s koňmi. Když se obě skupiny opět setkaly, už byl čas oběda, proto jsme si všichni udělali menší piknik u řeky Labe. Tu jsme také po dobrém jídle překonali na lodi. Poslední zastávka tohoto dne se konala v historickém centru, kde nás čekala překvapivá výzva, a to Stadtrallye. Úkolem vlastně bylo procházet jednotlivé památky a odpovídat na otázky uvedené v obálce. Finálním úkolem bylo objednat si dort v němčině. To všichni bravurně zvládli a my si tak mohli pochutnat na moučnících. Následně jsme se vydali strávit naši poslední noc v Drážďanech.
Ráno v den odjezdu se studenti zúčastnili hodin se svými hostujícími žáky nebo hodin angličtiny. Po skončení vyučování jsme se opět všichni sešli v hudební učebně, kde už byly připravené papíry, které jsme měli proměnit v plakáty se vzpomínkami a zážitky. Když bylo hotovo, odebrali jsme se do tělocvičny, kde se shromáždili všichni žáci ze školy, aby se s námi mohli rozloučit. Kromě ředitele školy promluvili i naši studenti, kteří všem poděkovali za krásně strávený čas a společné vzpomínky. Následně se stačilo přepravit na hlavní nádraží a pak už jen hurá domů.
Až na pár spadlých kapek bylo celé tři dny příjemné slunné počasí, a tak jsme si celý výlet mohli naplno užít. Myslím si, že celá akce se opravdu vydařila, a i když jsem si možná svou němčinu neprocvičila tak, jak jsem chtěla, doufám, že jsem se i něčemu novému naučila, a že až příští rok němečtí studenti navštíví naše město, užijí si to stejně jako my.
Nela Hněvkovská, 1.C